Ludwig Czech
JUDr. Ludwig Czech | |
---|---|
Ludwig Czech (před rokem 1942) | |
7. ministr sociální péče ČSR | |
Ve funkci: 7. prosince 1929 – 14. února 1934 | |
Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
Předseda vlády | František Udržal Jan Malypetr |
Předchůdce | Jan Šrámek |
Nástupce | Alfréd Meissner |
11. ministr veřejných prací ČSR | |
Ve funkci: 14. února 1934 – 4. června 1935 | |
Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
Předseda vlády | Jan Malypetr |
Předchůdce | Jan Dostálek |
Nástupce | Jan Dostálek |
11. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ČSR | |
Ve funkci: 4. června 1935 – 11. dubna 1938 | |
Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš |
Předseda vlády | Jan Malypetr Milan Hodža |
Předchůdce | Franz Spina |
Nástupce | Ivan Dérer |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1939 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | rakouská soc. dem. DSAP |
Narození | 14. února 1870 Lvov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. srpna 1942 (ve věku 72 let) Terezín Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava |
Národnost | německá |
Choť | Elizabeth Kafková |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 4. třídy in memoriam (1992) |
Commons | Ludwig Czech |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ludwig Czech ([vyslovováno čech]; 14. února 1870, Lvov – 22. srpna 1942, Terezín[1]) byl rakousko-uherský a později československý advokát a politik podle nacistické terminologie tzv. židovského původu. V Československu působil jako ministr za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Zemřel v terezínském ghettu ve věku 72 let.
Životopis
Narodil se v židovské rodině ve Lvově, který byl tehdy částí rakouské Haliče. Jeho otec byl železničním úředníkem. Po dostudování střední školy začal ve Vídni studovat práva a s rodinou se přestěhoval do Brna, tam se také přihlásil k sociálním demokratům. Po získání titulu doktora práv se vrátil do Brna (krátce působil i v Curychu, kde složil advokátské zkoušky[2]) a zde začal svou advokátní praxi. V roce 1899 vedl německou část zemské organizace rakouské sociální demokracie na Moravě. Od roku 1906 byl členem brněnského obecního zastupitelstva. Dne 21. října 1906 se oženil s Elizabeth Kafkovou (narozenou 8. března 1886), která byla za druhé světové války také vězněna v Terezíně, ale na rozdíl od svého muže se dočkala konce války.[3]
Po vzniku samostatného Československa se jeho organizace stala v roce 1918 součástí Německé sociálně demokratické dělnické strany v ČSR. Ve volbách v roce 1920 byl za tuto stranu zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé. Mandát obhájil ve volbách v roce 1925, volbách v roce 1929 a volbách v roce 1935. Poslancem byl do roku 1939.[4][5]
Byl také místopředsedou sněmovny (do roku 1925). Když došlo k roztržce sociálních demokratů a odchodu komunistů, založení jejich vlastní strany, stal se nástupcem předchozího předsedy Josefa Seligera ve funkci předsedy strany. Je citován v souvislosti s aktivistickou politikou spolupráce s československou vládou. V letech 1929–1938 byl ministrem několika vlád s odpovědností za resorty veřejných prací, sociální péče a zdravotnictví.
Od roku 1914 vykonával Czech samostatnou právnickou praxi. V letech 1924–1929 vykonával v jeho advokátní kanceláři místo advokátního koncipienta pacifista Jindřich Groag.[6]
Kritické období
Na sklonku třicátých let byl Czech spolustraníky často kritizován za přílišnou pasivitu vůči expanzi Henleinovy SdP. Ideologicky setrvával na pozicích internacionálního marxismu, zatímco opoziční křídlo strany vedené Wenzlem Jakschem sázelo na tzv. Volkssozialismus (národně-lidový socialismus), který měl obnovit popularitu sociální demokracie mezi sudetskými Němci. Od konce roku 1937 přebírala Jakschova skupina stále více iniciativu a v březnu 1938 byl na sjezdu strany zvolen novým předsedou strany právě Jaksch. Ludwig Czech následně, 11. dubna 1938, abdikoval i na funkci ministra. Protože předseda vlády Milan Hodža v napjaté situaci hrozícího válečného konfliktu váhal s výběrem jiného Němce do své vlády, žádný německý sociální demokrat už místo Czecha jmenován nebyl a stal se tak posledním německy mluvícím ministrem československé vlády v historii. Po okupaci českých zemí pak Czech snášel příkoří od nacistů, odmítaje emigrovat. V březnu 1942 byl z rasových důvodů poslán do Terezína, kde po půl roce zemřel ve věku 72 let.[7]
Žil v Brně až do své deportace dne 23. března 1942 transportem Ad-730 do Terezína, kde podle úmrtního listu, uveřejněného v databázi www.holocaust.cz, zemřel 22. srpna 1942 v 1 hodinu. V Terezíně bydlel v budově B V., světnice 184a.[2]
In memoriam mu byl v roce 1992 udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.
Odkazy
Reference
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludwig Czech
- ↑ Zpráva o úmrtí Ludwiga Czecha [online]. Terezín: Arolsen Archives, 22.8.1942 [cit. 2019-10-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Ludwig Czech v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Elizabeth Czechová v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Ludwig Czech [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.
- ↑ jmenný resjtřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009, s. 54, 192. ISBN 978-80-904272-1-1
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Czech Ludwig, dr, s. 43.
Literatura
- BRÜGEL, Johann Wolfgang. Češi a Němci 1918-1938. Praha: Academia, 2006. 846 s. ISBN 80-200-1440-3.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 178.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 489–490.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig Czech na Wikimedia Commons
Druhá vláda Františka Udržala | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | František Udržal (jmenován 7. prosince 1929, RSZML) | ||||||
Členové v den jmenování vlády 7. prosince 1929 | Juraj Slávik (vnitro, RSZML) • Karel Viškovský (národní obrana, RSZML) • Bohumír Bradáč (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Karel Engliš (finance, ČsND) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Rudolf Mlčoch (železnice, ČŽOSS) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) | ||||||
Členové jmenovaní později |
|
První vláda Jana Malypetra | |
---|---|
Ministerský předseda | Jan Malypetr (jmenován 29. října 1932, RSZML) |
Členové v den jmenování vlády 29. října 1932 | Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Jan Černý (vnitro, nestraník) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Malypetr (správce pro zásobování lidu, RSZML)¹ |
¹Zákonem z 12. července 1933 byl zrušen úřad ministra pro zásobování lidu. |
Druhá vláda Jana Malypetra | |
---|---|
Ministerský předseda | Jan Malypetr (jmenován 14. února 1934, RSZML) |
Členové v den jmenování vlády 14. února 1934 | Josef Černý (vnitro, RSZML) • Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (průmysl, obchod a živnosti, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Ludwig Czech (veřejné práce, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník) |
Třetí vláda Jana Malypetra | |
---|---|
Ministerský předseda | Jan Malypetr (jmenován 4. června 1935, RSZML) |
Členové v den jmenování vlády 4. června 1935 | Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchová, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník) |
První vláda Milana Hodži | ||||
---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Milan Hodža (jmenován 5. listopadu 1935, RSZML) | |||
Členové v den jmenování vlády 5. listopadu 1935 | Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník) | |||
Členové jmenovaní později |
|
Druhá vláda Milana Hodži | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML) | |||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 18. prosince 1935 | Milan Hodža (zahraničí, RSZML) • Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník) | |||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Třetí vláda Milana Hodži | ||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML) | |||||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 18. prosince 1935 | Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (školství a národní osvěta, správce financí, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS) • Ludwig Czech¹ (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina¹ (bez portfeje, BdL) • Erwin Zajiček¹ (bez portfeje, DCVP) • Kamil Krofta (zahraničí, nestraník) | |||||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři práce a sociálních věcí Československa | |
---|---|
Ministři sociální péče první československé republiky (1918–1938) | Lev Winter • Josef Gruber • Gustav Habrman • Lev Winter • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Ludwig Czech • Alfréd Meissner • Jaromír Nečas • Bedřich Horák |
Ministři sociální péče druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři sociální péče exilových vlád Československa (1940–1945) | František Němec • Ján Bečko |
Ministři sociální péče poválečného Československa (1945–1968) | Jozef Šoltész • Zdeněk Nejedlý • Evžen Erban • Jaroslav Havelka • Václav Nosek • Josef Tesla • Michal Štanceľ |
Federální ministři práce a sociálních věcí Československa (1969–1992) |
Ministři veřejných prací Československa | |
---|---|
Ministři veřejných prací první Československé republiky (1918–1938) | František Staněk • Antonín Hampl • Bohuslav Vrbenský • František Kovářík • Alois Tučný • Antonín Srba • Rudolf Mlčoch • Václav Roubík • Franz Spina • Jan Dostálek • Ludwig Czech • Jan Dostálek • František Nosál |
Ministři veřejných prací druhé Československé republiky (1938–1939) | |
Ministři veřejných prací exilové vlády Československé republiky (1942–1945) |
Ministři zdravotnictví Československa | |
---|---|
Ministři zdravotnictví první československé republiky (1918–1933) | Vavro Šrobár • Ladislav Prokop Procházka • Bohuslav Vrbenský • Jan Šrámek • Alois Tučný • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Jozef Tiso • Jan Šrámek • Franz Spina • Ludwig Czech • Ivan Dérer • František Ježek • Stanislav Mentl |
Ministři zdravotnictví druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři zdravotnictví exilových vlád Československa (1942–1945) | |
Ministři zdravotnictví poválečného Československa (1945–1968) | |
V rámci československé federace (1969–1992) |