Josef Gruber

O rakouském sociálně demokratickém politikovi pojednává článek Josef Gruber (politik SDAP).
prof. JUDr. Josef Gruber
2. ministr sociální péče Československa
Ve funkci:
15. září 1920 – 26. září 1921
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
Předseda vládyJan Černý
PředchůdceLev Winter
NástupceGustav Habrman
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1912 – 1913
PředchůdceJosef Vančura
NástupceAugust Miřička
Narození2. listopadu 1865
Luže
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. května 1925 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gruber (3. listopadu 1865 Luže – 3. května 1925 Praha[1]) byl český ekonom, profesor národohospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy. V dubnu 1900 byl spolu s Františkem Drtinou a T. G. Masarykem autorem prohlášení nově založené Realistické strany. Byl ministrem sociální péče ve vládě Jana Černého.

Život a působení

Absolvoval gymnázium v Litomyšli a poté roku 1890 českou právnickou fakultu v Praze. Právní praxi zahájil na pražském policejním ředitelství a v letech 1893–1907 působil v Obchodní a živnostenské komoře v Praze. Mezitím se na své alma mater roku 1901 habilitoval v oboru národního hospodářství, o šest let později byl jmenován řádným profesorem věd právních a státních na české technice, ale už roku 1909 se jako řádný profesor národního hospodářství vrátil na právnickou fakultu.[2] V letech 1912–1913 byl i jejím děkanem.[3]

Velmi se angažoval ve veřejné sféře. Často o ekonomických otázkách přednášel mimo univerzitu, vedl v té době jediný odborný časopis Obzor národohospodářský a hojně publikoval, kromě jiného také napsal několik hesel do Ottova slovníku naučného. Ve svých dílech zkoumal celou řadu témat obchodní, průmyslové, zemědělské a dopravní politiky, přičemž se nezaměřoval jen na obecnou teorii, ale především na ekonomickou praxi a zároveň je vždy nejdříve podrobně historicky uvedl. Spolu s profesorem Horáčkem shromáždili a vydali osmidílné spisy Albína Bráfa. Přestože byl jinak zastáncem ekonomického liberalismu, podporoval výrazné zásahy státu v sociální oblasti, což jej dovedlo až na post ministra sociální péče v úřednické vládě Jana Černého. Ve vládě prosazoval vydání zákonů o tzv. gentském systému (vyplácení podpor nezaměstnaným odborovými organizacemi) nebo o závodních výborech a vyžadoval dodržování zákona o osmihodinové pracovní době. Stál u zrodu Technického muzea království Českého a po vzniku republiky Státního úřadu statistického.[3] Byl též předsedou České společnosti národohospodářské a až do doby svého ministerského působení i generálním jednatelem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění.[4] Spoluzaložil a později byl předsedou Sociálního ústavu ČSR, který roku 1923 v Praze hostil Mezinárodní sjezd sociální politiky.[2] Zemřel při cestě pražskou tramvají,[4] pohřben je na vyšehradském Slavíně.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve Všeobecné nemocnici, sign. NEM Z12, s. 313
  2. ↑ a b BAŽANTOVÁ, Ilona. Josef Gruber. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 589–591.
  3. ↑ a b c CHODĚJOVSKÝ, Jan. Josef Gruber. Akademický bulletin. 2015, čís. 3. Dostupné online. ISSN 1210-9525. 
  4. ↑ a b SEIDL, Vladimír. Zlatý fond českého ekonomického myšlení: Josef Gruber [online]. Vysoká škola ekonomická v Praze [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. 

Literatura

  • KRAMÁŘ, Jan. Český národohospodář Josef Gruber. In Historický obzor, 2005, 16 (7/8), s. 179–187. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gruber
  • Osoba Josef Gruber ve Wikicitátech
  • Autor Josef Gruber ve Wikizdrojích
  • GRUBER, Josef. Agrární zřízení : právní a hmotné postavení selského lidu v českých zemích v minulosti a přítomnosti. Praha: Český čtenář, 1914. 255 s. Dostupné online. 
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
První vláda Jana Černého*
Ministerský předseda
Jan Černý (jmenován 15. září 1920, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
15. září 1920
Jan Černý (ministr vnitra) • Edvard Beneš (ministr zahraničí) • Karel Engliš (pověřen správou financí do 21. března 1921) • Josef Šusta (ministr školství a národní osvěty) • Otakar Husák (ministr národní obrany) • Augustin Popelka (ministr spravedlnosti) • Rudolf Hotowetz (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Václav Burger (ministr železnic) • Vladislav Brdlík (ministr zemědělství) • Josef Gruber (ministr sociální péče) • Ladislav Prokop Procházka (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Maxmilián Fatka (ministr pošt a telegrafů) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací) • Martin Mičura (ministr pro správu Slovenska) • Leopold Průša (ministr pro zásobování lidu do 24. ledna 1921) • Rudolf Hotowetz (správce ministerstva pro zahraniční obchod)
Členové jmenovaní později
21. září 1920
František Kovářík (ministr veřejných prací)
24. ledna 1921
Vladislav Brdlík (pověřen vedením ministerstva pro zásobování lidu do 25. dubna 1921)
22. března 1921
Vladimír Hanačík (ministr financí)
25. dubna 1921
Ladislav Prokop Procházka (pověřen vedením ministerstva pro zásobování lidu)
* První úřednická vláda během období první republiky. Kurzivou jsou označení politici pověření vedením daného rezortu.
Ministři práce a sociálních věcí Československa
Ministři sociální péče první československé republiky (1918–1938)
Ministři sociální péče druhé československé republiky (1938–1939)
Ministři sociální péče exilových vlád Československa (1940–1945)
František Němec • Ján Bečko
Ministři sociální péče poválečného Československa (1945–1968)
Federální ministři práce a sociálních věcí Československa (1969–1992)
Autoritní data Editovat na Wikidatech