Thorbjörn Fälldin

Thorbjörn Fälldin
Narození24. dubna 1926
Högsjö församling
Úmrtí23. července 2016 (ve věku 90 let)
Hälledal
Povolánípolitik a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ97940862
Oceněníkomtur s hvězdou Norského královského řádu za zásluhy (1999)
Politická stranaStrana středu
ChoťSolveig Fälldin[1]
Funkcečlen Druhé komory (1958–1964)
člen První komory (1967–1968)
člen Druhé komory (1969–1970)
člen švédského parlamentu (1971–1974)
člen švédského parlamentu (1974–1976)
… více na Wikidatech
PodpisThorbjörn Fälldin – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thorbjörn Fälldin, plným jménem Nils Olof Torbjörn Fälldin (24. dubna 1926 – 23. července 2016, Ramvik, Švédsko[2]), byl švédský politik. Byl premiérem Švédska v letech 1976-1978 a 1979-1982 a předsedou Strany středu (Centerpartiet) v letech 1971-1985. Byl prvním politikem, kterému se ve Švédsku podařilo přerušit vládu sociálních demokratů, která trvala nepřetržitě od roku 1932 (s výjimkou sto dní v roce 1936) a skončila právě až Fälldinovým nástupem do funkce předsedy vlády v roce 1976.

Život a politická kariéra

Začínal jako farmář a po odchodu z politiky v roce 1985 se k hospodaření na rodinné farmě také vrátil. Farmaření ho přivedlo do Strany středu (do roku 1958 nesla název Agrární strana).

Ropná krize roku 1973 způsobila ve Švédsku první vážnější ekonomické potíže od druhé světové války, což otřáslo hegemonií sociálních demokratů. Ve volbách roku 1976 sice socialisté zvítězili se 42,7 procenty hlasů, zatímco Strana středu získala jen 24,1 procenta hlasů, nicméně ztratili ve švédském parlamentu (Riksdagu) většinu, naopak blok menších pravicových a středových stran byl prvně po čtyřiceti letech schopen sestavit vládu. Do čela koaličního kabinetu Strany středu, Lidové liberální strany (Folkpartiet liberalerna) a konzervativních Umírněných (Moderaterna) se postavil právě Fälldin. Za dva roky se však vláda rozpadla, když se neshodla v otázce využívání jaderné energie (Strana středu zastávala silně protijaderný postoj), načež vznikla menšinová vláda Lidové liberální strany s Olla Ulstenem v čele.

Ve volbách roku 1979 tři pravicové strany získaly v parlamentu znovu většinu, byť již jen jednoho hlasu (175:174) a obnovili původní tříčlennou koalici včele s Fälldinem, přestože nejsilnější pravicovou stranou se ve volbách stali konzervativci (Umírnění). Napětí mezi Fälldinem a Umírněnými také vládu nakonec předčasně rozbilo (1981), když konzervativci odvolali svou podporu kabinetu kvůli Fälldinově daňové politice, již označili za přespříliš levicovou. Fälldin sestavil menšinový kabinet s Lidovou liberální stranou, ale možnost manévrovat měl již malou. V následujících volbách roku 1982 triumfovali sociální demokraté a Olof Palme ustavil svůj druhý levicový kabinet. Strana středu ve volbách navíc silně oslabila (15,5 procenta hlasů), Fälldin začal čelit silné vnitrostranické kritice, načež se roku 1985 stáhl z politiky.

Odkazy

Reference

  1. Tvåkammar-riksdagen 1867-1970. 1985. Dostupné online. [cit. 2022-06-05].
  2. Thorbjörn Fälldin är död – blev 90 år. Expressen [online]. 2014-07-24 [cit. 2014-07-24]. Dostupné online. (švédsky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Thorbjörn Fälldin na Wikimedia Commons
  • Heslo ve švédské Národní encyklopedii
  • Profil na stránkách Erixon.com
Premiéři Švédska
Louis De Geer st. (1876–1880) Arvid Posse (1880–1883) Carl Johan Thyselius (1883–1884) Robert Themptander (1884–1888) Gillis Bildt (1888–1889) Gustaf Åkerhielm (1889–1891) Erik Gustaf Boström (1891–1900) Fredrik von Otter (1900–1902) Erik Gustaf Boström (1902–1905) Johan Ramstedt (1905) Christian Lundeberg (1905) Karl Staaff (1905–1906) Arvid Lindman (1906–1911) Karl Staaff (1911–1914) Hjalmar Hammarskjöld (1914–1917) Carl Swartz (1917) Nils Edén (1917–1920) Hjalmar Branting (1920) Louis de Geer (1920–1921) Oscar von Sydow (1921) Hjalmar Branting (1921–1923) Ernst Trygger (1923–1924) Hjalmar Branting (1924–1925) Rickard Sandler (1925–1926) Carl Gustaf Ekman (1926–1928) Arvid Lindman (1928–1930) Carl Gustaf Ekman (1930–1932) Felix Hamrin (1932) Per Albin Hansson (1932–1936) Axel Pehrsson-Bramstorp (1936) Per Albin Hansson (1936–1946) Tage Erlander (1946–1969) Olof Palme (1969–1976) Thorbjörn Fälldin (1976–1978) Ola Ullsten (1978–1979) Thorbjörn Fälldin (1979–1982) Olof Palme (1982–1986) Ingvar Carlsson (1986–1991) Carl Bildt (1991–1994) Ingvar Carlsson (1994–1996) Göran Persson (1996–2006) Fredrik Reinfeldt (2006–2014) Stefan Löfven (2014–2021) Magdalena Anderssonová (2021–2022) Ulf Kristersson (od 2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech