Rüdiger von der Goltz

Rüdiger von der Goltz
Narození	8. prosince 1865 Züllichau, Prusko
Úmrtí	4. listopadu 1946 (80 let) Bernbeuren, Americká okupační zóna Německa
Děti	Rüdiger von der Goltz (Jurist) Graf Georg-Conrad von der Goltz
Rodiče	Gustav von der Goltz a Cäcilie von Perbandt
Vojenská kariéra
Hodnost	Generálmajor
Sloužil	Německé císařství
Jednotka	Baltská námořní divize baltská Zeměbrana
Války	První světová válka Finská občanská válka Lotyšská osvobozenecká válka Estonská osvobozenecká válka
Bitvy	Bitva o Cēsis
Vyznamenání	Pour le Mérite
multimediální obsah na Commons

Gustav Adolf Joachim Rüdiger, hrabě von der Goltz (8. prosince 1865 – 4. listopadu 1946) byl německý generál během první světové války. Po válce se velkou měrou zasloužil o porážku bolševiků ve Finsku a Pobaltí. Byl také velitelem armády baltských Němců, která se neúspěšně pokoušela udržet moc v německých rukou v Pobaltí.

Úspěchy ve Finsku a Lotyšsku

Narodil se v roce 1865 v Züllichau v tehdejším Pruském království. Dnes toto město leží v Polsku pod jménem Sulechów.

Během první světové války velel pěší divizi ve Francii. V březnu 1918 byl odvolán ze západní fronty a poslán do Finska. V té době tam probíhala Finská občanská válka mezi bílými (konzervativci vedení senátem) a rudými (finští komunisté podporovaní jednotkami sovětského Ruska). Ve Finsku začal velet Baltské námořní divizi a vylodil se s ní v dubnu 1918 v přístavu Hanko na jihu Finska. S vojskem se přesunul k Helsinkám, které byly v rukou rudých. Pod nátlakem se komunisté 13. dubna se v Helsinkách vzdali. Válka zanedlouho skončila vítězstvím bílých, a to hlavně díky pomoci německých jednotek.

Po skončení první světové války souhlasily státy Dohody se setrváním německého vojska v Pobaltí, aby se zabránilo bolševikům obsadit nově vzniklé pobaltské státy. Někteří němečtí vojáci po podepsání příměří vytvořili tzv. Železnou divizi (německy: Eiserne Division) v Rize. Vojsko bylo postupně doplňováno dobrovolníky přijíždějícími z Německa a velitelem se stal von der Goltz. Ve stejnou dobu vytvořili místní baltští Němci pod vedením Alfreda Fletchera jednotky Baltské zeměbrany (německy: Baltische Landeswehr), které bojovaly za udržení moci v Pobaltí v rukou místní německé šlechty.

Sovětské Rusko zaútočilo na území Lotyšska, kde se nacházela i jeho armáda, v prosinci 1918. Spojená armáda Lotyšů a Němců byla nucena před lépe vyzbrojenou a početnější armádou bolševiků ustupovat stále na západ. V nejzoufalejším okamžiku bylo v držení spojenců pouze město Liepāja a její blízké okolí. Však v březnu 1919 se generálu von der Goltz podařilo zvítězit v několika bitvách a dobýt Ventspils (hlavní přístav Kuronska) a nakonec vstoupil vítězně i do Rigy. Rudá armáda byla nakonec téměř vytlačena z lotyšského území a státy Dohody se začaly dožadovat stažení německých vojsk z Pobaltí. Němci ale uspěli s odkladem stažení svých vojsk. Při jednání zdůrazňovali fakt, že bolševické nebezpečí není ještě zcela zažehnáno a slabé pobaltské země by se staly bez přítomnosti německých jednotek snadnou kořistí bolševiků.

Pokus o ovládnutí Lotyšska

Jakmile byli bolševici poraženi, obrátili se Němci proti svým lotyšským spojencům. Vyvolali puč v sídle prozatímní vlády v Liepāje a převzali moc. Členové přechodné lotyšské vlády se zachránili útěkem na parník Sartov. Nově vzniklou vládou byl von der Goltz prohlášen za vrchního velitele ozbrojených sil. V nově zvolené pozici se mu dokonce podařilo dobýt Rigu. Lotyšská prozatímní vláda v zoufalé situaci požádala o pomoc sousední Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit armádu generála von der Goltz spojenou s baltskou Zeměbranou generála Alfreda Fletchera. Zlomil se tak definitivně vývoj války ve prospěch vlád pobaltských států. Čtyři dny na to se Němci stáhli z Rigy. Do situace se diplomaticky vložily státy Dohody a opět vznesly požadavek na stažení německých jednotek z Pobaltí. Bylo vyhlášeno příměří a zastaveny estonské jednotky, které v té době postupovaly na Rigu.

Život v Německu

Po porážce u Cesis a po nátlaku států Dohody opustil generál Pobaltí, ale nejdřív svoje jednotky začlenil do Západoruské dobrovolnické armády, která pokračovala v boji proti nově vzniklým pobaltským státům. Po válce pak ve svých pamětech generál von der Goltz vysvětloval, že svojí činností pomáhal bělogvardějcům v boji s bolševiky v Pobaltí a chtěl s nimi zaútočit na Petrohrad. Následně by mohl v Rusku vytvořit proněmeckou vládu.

Po návratu do Německa se účastnil Kappova puče, kdy se pravicové síly neúspěšně pokusily obnovit monarchii. V meziválečném období zůstal politicky činný v pravicové Harzburské frontě. V letech 1924 - 1930 byl šéfem oddělení, které se zabývalo vojenskou výchovou mladých Němců. Poté, co se NSDAP chopila v Německu moci, se stal předsedou politicky bezvýznamného Sdružení říšských důstojníků.

Zemřel v 80 letech v roce 1946 ve vesničce Bernbeuren v dnešním Bavorsku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rüdiger von der Goltz na anglické Wikipedii.

Související články

• Ruská občanská válka
• Estonská osvobozenecká válka
• Lotyšská osvobozenecká válka
• Západoruská dobrovolnická armáda
• Bitva o Cēsis

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rüdiger von der Goltz na Wikimedia Commons