Proutěný muž

Ilustrace proutěného muže z knihy George J. Hagara What the world believes z roku 1888

Proutěný muž byla údajně velká proutěná uměle zhotovená postava, ve které druidové pomocí ohně obětovali lidi a zvířata. Hlavním pramenem potvrzujícím tento způsob oběti je výrok římského vojevůdce Julia Caesara v jeho Zápiscích o válce galské, který ale byl dle moderní vědy převzat Caesarem od řeckého spisovatele Poseidónia.[1][2]

Do širšího povědomí veřejnosti se proutěný muž dostal díky britskému filmu Rituál (anglicky The Wicker Man) z roku 1973. Proutěný muž je také pálen při některých novopohanských ceremoniích a slavnostech.[3]

Starověké prameny

V 1. století př. n. l. římský vojevůdce Julius Caesar a řecký geograf a historik Strabón zmiňují proutěného muže jako jeden z mnoha způsobů, kterým druidové z Galie prováděli své oběti. Dle Caesarových Zápisků o válce galské byla velká proutěná postava naplněna živými lidmi a poté zapálena.[2] Preferovanou obětí měli být zločinci, ale v případě jejich nedostatku mohli být upalováni i nevinní lidé.[4] Strabón o něco později ve své Geografice píše, že lidé a zvířata byli Kelty upalováni ve velké figuríně ze dřeva a slámy, i když neupřesňuje, zda byly oběti naživu. Zbylý popel měl napomáhat růstu zemědělských plodin.[2]

I řecký historik Diodóros Sicilský v díle Bibliothéké historiké popisuje keltské zvířecí i lidské zápalné oběti, ty ale měly být upalovány na obrovských hranicích spolu s první úrodou. V moderní době pak byla vznesena domněnka, že jak Diodóros, tak Strabón tyto informace čerpali z dnes již ztraceného díla řeckého historika Poseidónia.[5][2]

V 1. století našeho letopočtu se římský spisovatel Lucanus zmínil o lidských obětech galským bohům Esovi, Toutatisovi a Taranisovi. V komentáři k Lucanovi (Commenta Bernensia) pak neznámý autor doplnil, že obětiny bohu Taranisovi byly spáleny v dřevěné konstrukci.[6]

Archeologické nálezy potvrzují praxi vykonávání lidských obětí mezi keltskými národy, šlo ale pouze o vzácný jev,[7] a někteří badatelé zdůrazňují, že starověké řecko-římské zprávy je třeba zkoumat kriticky, jelikož pro Řeky a Římany bylo prospěšné předávat jakékoli bizarní a negativní informace o nepřátelských Keltech. Touha zobrazovat keltské národy jako „barbary“ mohla vést k záměrnému přehánění či lžím.[5]

Proutěný muž během slavnosti v polské vesnici Wola Sękowa, 2014

Novověk a 19. století

Existují zprávy o pálení velkých proutěných postav na francouzském území v 18. a 19. století, a dle Wilhelma Mannhardta docházelo v Brie k pálení velkých proutěných figur opakovaně během oslav letního slunovratu. Až do roku 1743 byla každého 3. července na pařížské Rue aux Ours spálena velká proutěná postava v podobě vojáka nebo válečníka, přičemž dav přihlížejících zpíval Salve Regina. V Bagnères-de-Luchon byli během slunovratu zaživa upalováni hadi ve vysokém proutěném sloupu ozdobeném listím a květinami.[8] Očitý svědek tohoto obřadu konaného v roce 1890 uvedl, že postava tvarem připomínala mumii a byla vysoká asi 6 metrů.[2]

V moderní době a populární kultuře

Popularitu přinesl proutěnému muži britský film Rituál (1973), na nějž navázal stejnojmenný americký remake z roku 2006.

V 20. a 21. století byl proutěný muž (bez lidských nebo zvířecích obětí) spálen na některých novopohanských obřadech, lidových slavnostech a festivalech jako jsou Burning Man ve Spojených státech[3] či zaniklý Wickerman Festival ve Skotsku.[9] Moderní proutění muži mívají různou velikost a bývají spáleni obvykle ke konci oslavy. Skládají se z dřevěné konstrukce propletené pružnými pruty, a někteří z nich jsou velmi propracovaní a jejich sestavení zabere několik dnů.[10]

V severním Portugalsku končí tradiční slavnost Caretos spálením velké lidské postavy s rohy, zatímco kolem ní běhají mladí lidé.[11]

Anglická skupina Iron Maiden odkazuje na proutěného muže ve své písni „The Wicker Man“ z alba Brave New World. Motiv obětování v proutěné postavě se objevuje i ve fantasy cyklu Zaklínač od Andrzeje Sapkowského[12] a v počítačové hře Assassin's Creed Valhalla.[13]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Wicker man na anglické Wikipedii a Wiklinowy pan na polské Wikipedii.

  1. ELLIS, Peter Berresford. The Ancient World of the Celts. [s.l.]: Barnes & Noble, 1998. ISBN 0-7607-1716-8. S. 64, 184, 187. (anglicky) 
  2. a b c d e DAVIDSON, Hilda Ellis. Myths and Symbols in Pagan Europe: Early Scandinavian and Celtic Religions. [s.l.]: Syracuse University Press, 1988. Dostupné online. S. 60. (anglicky) 
  3. a b JORDAN, Mark. The Body. In: LADERMAN, Gary. Religion and American Cultures. [s.l.]: ABC-CLIO, 2003. S. 341. (anglicky)
  4. CAESAR, Julius. Zápisky o válce gallské. Kniha šestá, oddíl 16. Praha: Alexander Storch, 1882. Dostupné online. S. 133. 
  5. a b VOIGT, Mary. The violent ways of Galatian Gordion. In: RALPH, Sarah. The Archaeology of Violence: Interdisciplinary Approaches. [s.l.]: SUNY Press, 2013. S. 220–221. (anglicky)
  6. MAIER, Bernhard. Dictionary of Celtic Religion and Culture. [s.l.]: Boydell & Brewer, 1997. S. 36. (anglicky) 
  7. KOCH, John. The Celts: History, Life, and Culture. [s.l.]: ABC-CLIO, 2012. ISBN 978-1598849646. S. 687–690. (anglicky) 
  8. FRAZER, (1922). CHAPTER, James. The Golden Bough. [s.l.]: [s.n.], 1922. Dostupné online. Kapitola 64. The Burning of Human Beings in the Fires, Sekce 2. The Burning of Men and Animals in the Fires. (anglicky) 
  9. JOHNSTON, Willie. Waving a fond farewell to the Wickerman Festival. https://www.bbc.com [online]. 21. 11. 2016 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Building the WickerMan (archivováno). http://www.wickermanburn.org [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-24. (anglicky) 
  11. Ritual. http://www.caretosdepodence.pt [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (portugalsky) 
  12. SAPKOWSKI, Andrzej. Wieża Jaskółki. [s.l.]: SuperNowa, 1997. ISBN 978-83-7054-124-8. S. 164. (polsky) 
  13. WILSON, Ewan. The Eerie Landscapes in ‘AC: Valhalla’ are Haunted by History. https://www.wired.com [online]. 26. 3. 2021 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. ISSN 1059-1028. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy