Petr Nečas
RNDr. Petr Nečas | |
---|---|
Petr Nečas roku 2013 | |
9. předseda vlády České republiky | |
Ve funkci: 28. června 2010 – 10. července 2013 | |
Prezident | Václav Klaus Miloš Zeman |
Předchůdce | Jan Fischer |
Nástupce | Jiří Rusnok |
Místopředseda první a druhé vlády Mirka Topolánka | |
Ve funkci: 4. září 2006 – 8. května 2009 | |
5. ministr práce a sociálních věcí ČR | |
Ve funkci: 4. září 2006 – 8. května 2009 | |
Předseda vlády | Mirek Topolánek |
Předchůdce | Zdeněk Škromach |
Nástupce | Petr Šimerka |
14. ministr obrany České republiky | |
Ve funkci: 21. prosince 2012 – 19. března 2013 | |
Předseda vlády | Petr Nečas |
Předchůdce | Karolína Peake |
Nástupce | Vlastimil Picek |
3. předseda ODS | |
Ve funkci: 20. června 2010 – 17. června 2013 | |
Předchůdce | Mirek Topolánek |
Nástupce | Petr Fiala |
1. místopředseda ODS | |
Ve funkci: 5. prosince 2004 – 19. listopadu 2006 | |
Předchůdce | Jan Zahradil |
Nástupce | Pavel Bém |
Místopředseda ODS | |
Ve funkci: 5. prosince 1999 – 5. prosince 2004 | |
Ve funkci: 19. listopadu 2006 – 20. června 2010 | |
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR | |
Ve funkci: 1. ledna 1993 – 28. srpna 2013 | |
Poslanec České národní rady | |
Ve funkci: 6. června 1992 – 31. prosince 1992 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ODS (od 1991) |
Narození | 19. listopadu 1964 (59 let) Uherské Hradiště Československo Československo |
Choť | Radka Nečasová (1986–2013) Jana Nečasová (od 2013)[1] |
Děti | Ondřej, Tomáš, Tereza, Marie |
Sídlo | Rožnov pod Radhoštěm |
Alma mater | UJEP v Brně |
Profese | politik a fyzik |
Náboženství | římskokatolické[2] |
Ocenění | anticena Zelená perla (1997) |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Petr Nečas |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr Nečas (* 19. listopadu 1964 Uherské Hradiště) je bývalý český politik a podnikatel. Od června 1992 do srpna 2013 byl občanskodemokratickým poslancem, nejdříve v České národní radě a poté v Poslanecké sněmovně Parlamentu. V letech 2006–2009 zastával posty místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí v první i druhé vládě Mirka Topolánka. Po Topolánkově odchodu byl v letech 2010–2013 v pořadí třetím předsedou Občanské demokratické strany a předsedou vlády České republiky, od prosince 2012 do března 2013 byl navíc pověřen vedením rezortu ministerstva obrany. Dne 17. června 2013 podal demisi v důsledku tzv. kauzy Nagyová.[3] Nečas se v květnu 2023 stal prvním pravomocně odsouzeným bývalým českým premiérem v trestní kauze. Podle soudu dvakrát křivě svědčil u soudu ve prospěch své manželky Jany, za což byl odsouzen k ročnímu podmíněnému trestu a peněžitému trest ve výši sto tisíc korun.[4] Pracuje jako konzultant a poradce.
Vzdělání, profese a rodina
Pochází z letecké rodiny.[5] V letech 1979 až 1983 studoval na gymnáziu v Uherském Hradišti. V roce 1988 ukončil studium na Přírodovědecké fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita), obor fyzika, v témže roce získal akademický titul RNDr. prací z oblasti fyziky plazmatu.[6] Byl členem Socialistického svazu mládeže.[7]
Po vojenské službě v Prostějově v letech 1988 až 1989 pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm (1988–1992) jako technolog a výzkumný a vývojový pracovník.
Nečas má se svou někdejší manželkou Radkou čtyři děti: dva syny, Ondřeje (* 1987) a Tomáše (* 1990), a dvě dcery, Terezu (* 1995) a Marii.[6] Na začátku roku 2013 vydali manželé Nečasovi oficiální zprávu, ve které uvedli, že jejich vztah prochází krizí a že již několik měsíců žijí odloučeně.[8] V červnu téhož roku pak Nečas podal žádost o rozvod[9] a o měsíc později potvrdil, že má dlouhodobý vztah s Janou Nagyovou, bývalou vrchní ředitelkou svého kabinetu.[10] Předtím Nečas o vztahu s Nagyovou veřejnosti dlouhodobě lhal.[11] Dne 6. srpna 2013 bylo Nečasovo manželství po 27 letech rozvedeno.[12] Později 21. září 2013 se Nečas s Janou Nagyovou oženil.
Politická kariéra
Občanská demokratická strana
Od roku 1991 je členem ODS. V témže roce se stal i předsedou Oblastní rady ODS ve Vsetíně. V letech 1999–2010 byl místopředsedou ODS, v roce 2002 prohrál souboj o post předsedy strany s Mirkem Topolánkem o 2 hlasy, mezi lety 2004 až 2006 vykonával funkci 1. místopředsedy ODS, kterou na podzim roku 2006 neobhájil v souboji s Pavlem Bémem. Od roku 2006 byl opět jedním z řadových místopředsedů strany.
Po odstoupení Mirka Topolánka 1. dubna 2010 se stal volebním lídrem ODS ke sněmovním volbám v roce 2010[13] a 13. dubna 2010 pak oficiálně převzal pravomoci předsedy ODS (pověřený vedením ODS), až do 21. volebního kongresu, který se konal 19. a 20. června 2010. Na tomto kongresu kandidoval na funkci předsedy ODS a uspěl. Svou funkci znovu obhájil na kongresu ODS v listopadu 2012, kdy poměrem hlasů 351:178 porazil jednoho z rebelujících poslanců strany Ivana Fuksu.[14]
Poslanec parlamentu
Od roku 1992 byl poslancem České národní rady (od 1. ledna 1993 Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR). Ve volebním období 1992–1996 byl členem zahraničního výboru (od 1993 vedoucí stálé delegace Meziparlamentní unie a rovněž vedl delegaci do Shromáždění Západoevropské unie). Od září 1995[15] do července 1996 byl prvním náměstkem ministra obrany.
Ve volebním období 1996–1998 byl opět poslancem PS PČR (a předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, členem organizačního výboru, členem podvýboru pro zpravodajské služby a místopředsedou Společného výboru Evropského parlamentu a Parlamentu České republiky, členem Stálého kontrolního orgánu pro činnost Vojenského obranného zpravodajství).
V letech 1998–2002 byl opět poslancem za ODS. Stal se 1. místopředsedou poslaneckého klubu ODS, členem organizačního výboru a předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost. Dále byl členem stálé delegace do Shromáždění Západoevropské unie a podvýboru pro zpravodajské služby.
Ve volebním období 2002–2006 byl opět poslancem PS PČR (zvolen jako lídr ve Zlínském kraji). Stal se místopředsedou Výboru pro evropské záležitosti, členem Podvýboru pro reformu ozbrojených sil a členem stálých delegací do Shromáždění Západoevropské unie a Parlamentního shromáždění NATO. Na jaře 2002 se stal náhradníkem delegáta sněmovny v Evropském konventu. V letech 2006–2010 znovu poslanec PS PČR. Díky svým dlouhým obstrukčním projevům ve Sněmovně získal od komunistických poslanců přezdívku Fidel.[16] Od 4. září 2006 do 8. května 2009 zastával posty místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí v první a druhé vládě Mirka Topolánka.
Předseda vlády
Ve sněmovních volbách roku 2010 byl zvolen poslancem za ODS jako lídr strany na kandidátce ve Zlínském kraji. Ačkoliv ODS skončila ve volbách jako druhá, vedl jednání za ustavení středopravicové koalice a byl ODS nominován na předsedu vlády. Dne 4. června 2010 jej prezident republiky Václav Klaus pověřil jednáním o sestavení vlády[17] a dne 28. června 2010 jej jmenoval předsedou vlády České republiky. Projekt své vlády nazval Nečas koalicí rozpočtové odpovědnosti a v den svého jmenování vyjádřil záměr ji sestavit s účastí ODS, TOP 09 a Věcí veřejných do 7. července 2010.
Dne 13. července 2010 v 10:20 hodin složila jím sestavená vláda slib do rukou prezidenta republiky Václava Klause, 4. srpna téhož roku pak předložila programové prohlášení a 10. srpna po 21. hodině jí byla Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky vyslovena důvěra, poté co obdržela 118 hlasů, proti bylo 82 z 200 přítomných poslanců (kvórum 101 poslanců).
Jako premiér byl kritický vůči obnovitelným zdrojům a vůči zastáncům ekologie. Jako první český předseda vlády začal prosazovat posílení ekonomické spolupráce s Čínou.
Svým podpisem potvrdil platnost kontroverzní amnestie Václava Klause.
Vláda Petra Nečase byla dlouhodobě u veřejnosti spíše nepopulární.
Kauza Nagyová a pád vlády
V nedělních večerních hodinách 16. června 2013, po ukončení grémia ODS, předseda vlády Nečas oznámil, že v pondělí 17. června podá demisi do rukou prezidenta republiky a odstoupí také z čela strany. Události v tzv. kauze Nagyová vyústily v pád celé Nečasovy vlády.[3] Premiér Nečas demisi předal 17. června 2013 v 18:03 hod. prezidentu republiky Miloši Zemanovi. Ten jej pověřil výkonem funkce do doby, než bude sestaven nový kabinet.[18] Nastupující vláda Jiřího Rusnoka byla jmenována 10. července 2013.[19]
Dne 11. února 2014 policie obvinila Petra Nečase z podplácení v tzv. kauze Nagyová, konkrétně ve věci politických trafik pro exposlance ODS Petra Tluchoře, Ivana Fuksu a Marka Šnajdra.[20] V červnu 2023 navrhl státní zástupce Nečasovi udělit podmíněný trest v délce trvání dva a půl roku s peněžitým trestem ve výši 500 tisíc Kč.[21] Soud jej k tomuto trestu následně nepravomocně odsoudil.[22]
Po odchodu z vrcholné politiky
V souvislosti s rezignací na premiérský post v červnu 2013 uvedl, že po dokončení poslaneckého mandátu má v plánu zcela opustit politický život.[23] Později začal pracovat pro developera a majitele finanční skupiny SPGroup Pavla Sehnala. Spolu s bývalým europoslancem za ODS Ivo Strejčkem je jednatelem ve firmě NESTAC Consulting. Přednáší také na CEVRO Institutu.[24] V roce 2014 letěl spolu s podnikatelskou delegací jako doprovod prezidenta Miloše Zemana do Číny, kde se věnoval dojednávání česko-čínských obchodů. V této souvislosti podpořil politiku prezidenta Zemana vůči Číně a zkritizoval své někdejší vládní kolegy za kritiku spolupráce s Čínou.[25] Politiku neupozorňování na nedodržování lidských práv v Číně a upřednostňování ekonomických zájmů, prosazoval již jako premiér k nelibosti koaliční TOP 09, když v září roku 2012 kritizoval tzv. dalajlamismus.[26] V pozdějších letech se již k politice nevyjadřoval.
Ve veřejném prostoru se znovu objevil v roce 2021, kdy ostře vystoupil proti vstupu Roberta Šlachty, po jehož zásahu na Úřadu vlády Nečasova vláda padla, do politiky. Šlachtovo hnutí Přísaha označil za „fízlpartaj“.[27]
V únoru 2023 byl nepravomocně odsouzen k jednoročnímu podmíněnému trestu odnětí svobody, když měl u soudu lhát ve prospěch své manželky.[28] V květnu 2023 verdikt potvrdil pražský městský soud. Proti verdiktu se Nečas v červnu 2023 odvolal k Nejvyššímu soudu.[29]
Petr Nečas je prezidentem New Silk Road Infrastructure Development & Technology Association.[pozn. 1][30][31]
Stále je řadovým členem ODS.
Galerie
- Na tiskové konferenci vlády
- S tureckým premiérem Erdoganem
- S lotyšským premiérem Dombrovskisem
- S americkou ministryní zahraničí Hillary Clintnovou
- S ruským prezidentem Medveděvem
-
Odkazy
Poznámky
- ↑ New Silk Road (angl.) = Nová Hedvábná stezka
Reference
- ↑ Expremiér Nečas se oženil s Janou Nagyovou. Česká televize [online]. 2013-09-21 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.
- ↑ mab. Katolík Nečas pochválil Klause i Duku kvůli katedrále. ParlamentniListy.cz [online]. 2010-05-24 [cit. 2010-12-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Nečas dá v pondělí demisi, ODS chce vládnout dál s jiným premiérem. iDNES.cz [online]. 2013-06-16 [cit. 2013-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Soud potvrdil expremiéru Nečasovi trest za lživou výpověď ve prospěch manželky
- ↑ KRAUS, Tomáš. Nečas: Jsem z letecké rodiny. EuroZprávy.cz [online]. 2010-05-01 [cit. 2015-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-23.
- ↑ a b Životopis Petra Nečase [online]. [2011] [cit. 2011-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Petr Nečas: Jak jsem uzmul plody. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2010-05-03 [cit. 2011-06-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
- ↑ Nečasovo manželství je v troskách. Deník.cz [online]. 2013-01-17. Dostupné online.
- ↑ Nečas žádá soud o rozvod. O dcery bude pečovat manželka. Lidovky.cz [online]. 2013-06-11. Dostupné online.
- ↑ Nečas: Vztah s Nagyovou je pevný, dál s ním počítám. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-07-13. Dostupné online.
- ↑ NOHL, Radek. Nečasová hraje o výši trestu. Další soudy budou následovat. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-05-29 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Petr Nečas je rozveden, k soudu nedorazil on ani exmanželka. iDNES.cz [online]. 2013-08-06 [cit. 2013-08-06]. Dostupné online.
- ↑ dom. Nečas nahradil Topolánka. Jako volební lídr je připraven být premiérem. Hospodářské noviny [online]. 2010-03-25 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ KOPECKÝ, Josef. Nečas obhájil funkci předsedy ODS. Porazil na kongresu rebela Fuksu. iDNES.cz [online]. 2012-11-04 [cit. 2012-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Vláda ČR. RNDr. Petr Nečas [online]. [2010] [cit. 2011-06-15]. Dostupné online.
- ↑ MACKOVÁ, Martina. Obstrukce ve sněmovně stokrát jinak. ODS boduje. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2010-02-05 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ KABÁTOVÁ, Michaela. Klaus pověřil Nečase jednáním o sestavení vlády. Lidovky.cz [online]. 2010-06-04 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Volby zatím ne? Prezident požádal Nečase, aby kabinet vládl do jmenování nové vlády. iHNED.cz [online]. 2013-06-17 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online.
- ↑ val. Česko má novou vládu, vicepremiéry jsou Fischer a Pecina. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-07-10 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Policie obvinila Nečase z podplácení v kauze exposlanců ODS. Česká televize [online]. 2014-02-11 [cit. 2014-02-12]. Dostupné online.
- ↑ Žalobce navrhl v kauze trafik podmíněné tresty pro Nečase i jeho manželku. ČT24 [online]. 2023-06-12 [cit. 2023-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Expremiér Nečas a jeho manželka dostali v kauze poslaneckých trafik podmíněné tresty. ČT24 [online]. 2023-06-13 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online.
- ↑ kab. Nečas: Z politiky úplně odejdu. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2013-06-17 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Zeman vezme Nečase do Číny jako podnikatele. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-10-15 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Expremiér Nečas chválí Zemana a Čínu. zpravy.tiscali.cz [online]. [cit. 2021-03-22]. Dostupné online.
- ↑ Nečas: Dalajlamismus či podpora Pussy Riot škodí českému exportu. iDNES.cz [online]. 2012-09-10 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Nečas: Šlachtova strana je fízlpartaj. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
- ↑ Denik.cz, Za lživou výpověď roční podmínka. Soud vynesl verdikt nad Nečasem, 1. února 2023
- ↑ Expremiér Nečas se v případu lživé výpovědi ve prospěch manželky obrátil na Nejvyšší soud. ČT24 [online]. 2023-06-16 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Kateřina Menzelová, Byznys s Čínou „řídí“ hlavně expolitici, Lidové noviny 18.5.2017
- ↑ Rozhlas.cz, Marek Hilšer a Petr Nečas o čínském vlivu na českou politiku a..., 16. prosinec 2019
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Nečas na Wikimedia Commons
- Osoba Petr Nečas ve Wikicitátech
- Petr Nečas na stránkách Úřadu vlády
- Petr Nečas na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (v jejím 6. volebním období)
- Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný, Marek Švehla. Zrod lídra aneb Pozoruhodný příběh Petra Nečase. CS Magazin [online]. Květen 2010 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online.
- Petr Nečas, pořad z cyklu studentů FAMU Expremiéři (video online)
Premiéři České republiky | ||
---|---|---|
V rámci federace |
| |
Samostatná ČR | |
První vláda Mirka Topolánka | |
---|---|
Předseda vlády | Mirek Topolánek (jmenován 16. srpna 2006, ODS) |
Členové v den jmenování vlády 4. září 2006 | Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Alexandr Vondra (zahraniční věci, nestraník) • Jiří Šedivý (obrana, nestraník) • Vlastimil Tlustý (finance, ODS) • Aleš Řebíček (doprava, ODS) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Milena Vicenová (zemědělství, nestranička) • Tomáš Julínek (zdravotnictví, ODS) • Miroslava Kopicová (školství, mládež a tělovýchova, nestranička) • Petr Kalaš (životní prostředí, nestraník) • Martin Štěpánek (kultura, nestraník) • Petr Gandalovič (místní rozvoj, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) |
Druhá vláda Mirka Topolánka | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS) | ||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 9. ledna 2007 | Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS) • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ) | ||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Vláda Petra Nečase | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Petr Nečas (jmenován 28. června 2010, ODS) | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 13. července 2010 | Karel Schwarzenberg (1. místopředseda vlády, zahraniční věci, TOP 09) • Radek John (místopředseda vlády – odvolán 20. května 2011, vnitro – odvolán 21. dubna 2011, VV) • Alexandr Vondra (obrana – odvolán 7. prosince 2012, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS – odvolán 27. června 2012) • Martin Kocourek (průmysl a obchod, ODS – odvolán 14. listopadu 2011) • Pavel Drobil (životní prostředí, ODS – odvolán 21. prosince 2010) • Ivan Fuksa (zemědělství – odvolán 4. října 2011, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, TOP 09) • Leoš Heger (zdravotnictví, TOP 09) • Jaromír Drábek (práce a sociální věci – demise 31. října 2012, TOP 09) • Jiří Besser (kultura, nestraník za TOP 09 – odvolán 16. prosince 2011) • Vít Bárta (doprava, VV – odvolán 21. dubna 2011) • Josef Dobeš (školství, VV – odvolán 30. března 2012) • Kamil Jankovský (místní rozvoj, VV/LIDEM) | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři práce a sociálních věcí České republiky | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky |
Ministři obrany České republiky | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||
Ministerstvo obrany České republiky |
Občanská demokratická strana | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Předsedové |
| ||||||
První místopředsedové | Petr Čermák • Libor Novák • Jan Zahradil • Petr Nečas • Pavel Bém • David Vodrážka • Miroslava Němcová • Martin Kuba • Jan Zahradil • Alexandra Udženija • Zbyněk Stanjura | ||||||
Historie | Finanční skandál 1995 • Prezidentské primárky ODS 2012 • Rebelie v ODS 2012 • Kauza Nagyová • Demokratický blok • SPOLU | ||||||
Kongresy | |||||||
Související články | Mladí konzervativci • Mladí občanští demokraté • Modrý tým • Senátorský klub ODS • Poslanecký klub ODS • Opoziční smlouva |