Menhart II. z Hradce

Menhart z Hradce
Menhart II. z Hradce (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Menhart II. z Hradce (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1436 – 1448
PanovníkZikmund Lucemburský, Albrecht Habsburský, Ladislav Pohrobek
NástupceZdeněk Konopišťský ze Šternberka
Narození1398
Úmrtí3. únor 1449
Říčany
České královstvíČeské království České království
NárodnostČech
ChoťMarkéta z Walsee
RodičeJan starší z Hradce Kateřina z Velhartic
DětiJan, Oldřich, Jindřich
ProfesePolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menhart II. z Hradce (1398 – 3. únor 1449, Říčany) byl český šlechtic, diplomat, nejvyšší pražský purkrabí, karlštejnský purkrabí a jeden z vůdců umírněných utrakvistů.

Život

Erb pánů z Hradce
Pečeť Menharta II. z Hradce

Menhart II. byl členem šlechtického rodu pánů z Hradce, jedné z větví Vítkovců. Byl synem Jana staršího z Hradce a na Velharticích a jeho manželky Kateřiny z Velhartic.[1] Vzdělání získal pravděpodobně na rožmberském dvoře v Českém Krumlově spolu s Oldřichem II z Rožmberka, se kterým navázal celoživotní přátelství.[1] Jeho otec Jan starší z Hradce byl stoupencem kališníků a patřil mezi signatáře tzv. stížného listu proti upálení Mistra Jana Husa.[1] Po jeho smrti roku 1417 přebírá Menhart jindřichohradecké panství. Jeho bratranec Oldřich Vavák mladší mu roku 1421 odkázal část panství Jindřichův Hradec a Počátky.[1][2] Roku 1429 odkoupil od své matky i panství Velhartice.[3]

V průběhu husitských válek se přidal na stranu umírněných kališníků. Zároveň se snaží chránit své panství a majetky přátel před útoky radikálů. Roku 1421 pomáhal svému příteli katolíkovi Janu Švihovskému z Rýzmberka s obranou hradu Rabí proti husitům vedeným Janem Žižkou.[3] Po dobytí hradu byl zajat a krátce vězněn na Příběnicích. Později ho však Žižka propustil. Roku 1423 vytáhl na pomoc příbuznému Janovi, jehož Telč napadlo táborské vojsko vedené Janem Hvězdou z Vícemilic, a husity porazil u vsi Horní Dubenky. V říjnu roku 1425 byl husity poražen v bitvě u Kamenice[4] a posléze je zahnal od Počátek, které patřily do majetku pánů z Hradce. Nakonec byl kvůli k neustálým útokům na své panství nucen uzavřít dohodu s vůdcem husitů Prokopem Holým a následně se v létě 1427 připojil k husitským vojskům v bitvě u Tachova.

Vzhledem ke svým dobrým kontaktům s kališníky i katolíky se Menhart snažil o dohodu mezi oběma tábory a ukončení válek.[2] V roce 1429 zprostředkoval jednání mezi králem Zikmundem a vůdci husitů Prokopen Holým a Prokopem Malým v Prešpurku.[1] V roce 1433 se dostal do čela umírněných kališníků a prosazoval přijetí Basilejských kompaktát. V roce 1434 se stal jedním z vůdců koalice, která v bitvě u Lipan porazila husitská polní vojska. Po Zikmundově návratu do Čech byl 5. října 1436 jmenován nejvyšším purkrabím pražským.[5] V roce 1437 přijal i prestižní úřad karlštejnského purkrabí. Na Karlštejně byly v té době uchovávány nejenom korunovační klenoty, ale také nejdůležitější listiny a dokumenty království. Politicky spolupracoval s Oldřichem II z Rožmberka. Po smrti Zikmunda Lucemburského podporoval kandidaturu jeho zetě Albrechta na český trůn.[2] Roku 1438 na jindřichohradeckém hradě věznil Zikmunda z Vartenberka obviněného ze zrady a plánování vraždy krále Albrechta.[6]

Ve 40. letech prosazoval dědický nárok Ladislava Pohrobka na český trůn. V letech 1441, 1443 a 1446 vedl řadu jednání s Fridrichem III. o vydání Ladislava Pohrobka do Čech. Kolem roku 1444 se dostal do politických sporů se stranou Hynce Ptáčka z Pirknštejna a Jiřího z Poděbrad. Dokonce přemístil korunovační klenoty z Karlštejna na svůj hrad Velhartice, aby zabránil Jiřímu z Poděbrad se klenotů zmocnit.[1] Roku 1448 konvertoval ke katolické víře, čímž proti sobě obrátil část veřejného mínění. Po dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad v září 1448 byl zbaven úřadu nejvyššího purkrabí a internován na hradě v Poděbradech. Menhart na Poděbradech těžce onemocněl a Jiří ho proto 1. února 1449 propustil ze zajetí. Cestou na Karlštejn ovšem Menhart již 3. února v Říčanech zemřel. Pohřben byl v Jindřichově Hradci. Jeho syn Oldřich poté nařkl Jiřího z Poděbrad, že Menharta nechal otrávit.[2][5] Menhartova smrt se stala bezprostřední příčinou ustavení Strakonické jednoty v únoru 1449. Tato strana sdružovala katolickou i kališnickou šlechtu a byla namířena proti Poděbradské jednotě vedené Jiřím z Poděbrad.

Rodina

Menhart se oženil s Markétou z Walsee. Z manželství vzešly děti:

  • Jan – zemřel v dětském věku,
  • Oldřich († 1453) – oženil se s Markétou z Pottensteinu,
  • Jindřich – zemřel v dětském věku.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d e f MICZANOVÁ, Veronika. Pan Menhart z Hradce ve víru událostí první poloviny 15. století. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2015. 76 s. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IV. Vysočina a Táborsko. Praha: František Šimáček, 1885. 425 s. Dostupné online. Kapitola Hradec Jindřichův hrad, s. 39–41. 
  3. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Velhartice, s. 585. 
  4. ↑ Obec Častrov - oficiální web obce. www.castrov.cz [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-25. 
  5. ↑ a b PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a v Moravě. [s.l.]: [s.n.] 
  6. ↑ LEHKÝ, Ivan; SÝKORA, Milan. Kalich a Panna. Hrady Jana Žižky. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2016. 316 s. ISBN 978-80-86531-17-5. S. 272–273. 
Páni z Hradce
Páni z Hradce vymřeli po meči v roce 1604 a po přeslici 1633
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
2. generace
Jindřich I. († 1237)
3. generace
Vítek († 1259) • Sezema z Kosové Hory
4. generace
Ludmila († po 1248) • Oldřich I. († po 1282) • Jindřich ze Stráže († asi 1254) • Dětřich († 1302)
5. generace
Marie († po 1285) • Kateřina († po 1285) • Vítek († asi 1291) • Otto († asi 1300) • Markéta († asi 1312) • Oldřich II. († 1312)
6. generace
Jan († asi 1327) • Eliška • Anna • Anežka († 1319) • Oldřich III. (1299–1348)
7. generace
Anna († 1369) • Jindřich II. († 1363) • Oldřich IV. († před 1383) • Menhart I. († po 1377) • Heřman († před 1404)
8. generace
Anna († 1380) • Jindřich III. "starší" († 1398) • Jindřich "mladší" († 1392) • Jindřich († asi 1366) • Henzlín († asi 1366) • Oldřich Vavák († 1412) • Eliška († asi 1407) • Anežka († asi 1396) • Jan starší († 1417) • Klára († 1389) • Menhart († 1393) • Eliška († 1457)
9. generace
Jan III. (mladší) († 1420) • Anna († po 1391) • Oldřich IV. Vavák († 1421) • Klára († po 1391) • Anna († po 1402) • Anna († po 1450) • Menhart II. (1398–1449) • Eliška (1400–1437)
10. generace
Alžběta (1416–1451) • Jan IV. Telecký (1419–1452) • Jindřich (* 1419) • Anna († 1452) • Oldřich († 1453) • Jan († 1421) • Jindřich († 1421)
11. generace
Jindřich IV. (1442–1507) • Heřman (asi 1445–1464)
12. generace
Adam I. (1494–1531) • Anna (asi 1497–1570)
13. generace
Voršila (1516–1570) • Magdalena (1519–1580) • Alžběta "Eliška" (1524–1585) • Jáchym (1526–1565) • Zachariáš (1527–1589)
14. generace
Anna "Anežka" († 1553) • Alžběta "Eliška" († 1555) • Adam II. (1549–1596) • Jindřich Adam (*/† 1551) • Anna Anežka (*/† 1557) • Anna Alžběta (1557–1596) • Menhart Lev (1555–1579) • Kateřina (asi 1577–1598)
15. generace
Vilém Zachariáš (1575–1589) • Bohunka (1576–1577) • Anna Kateřina (1578–1596) • chlapec (*/† 1578) • Jáchym Oldřich (1579–1604) • Lucie Otýlie (1582–1633)
Sídla
Jindřichův Hradec • Telč • Dačice • Palác pánů z Hradce v Praze • Roštejn • Slavonice • Stráž nad Nežárkou • Žirovnice
Pohřebiště
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci • kaple Všech svatých na zámku v Telči
tučně jsou vyznačeny hlavy rodu
Autoritní data Editovat na Wikidatech