Hamiltonův operátor

Hamiltonův operátor (Hamiltonián) je diferenciální operátor na Hilbertově prostoru komplexních vlnových funkcí. Je pojmenován po siru W. R. Hamiltonovi a značí se H ^ {\displaystyle {\hat {H}}} . Hamiltonián (tímto pojmem se také označuje původní Hamiltonova funkce v klasické mechanice) je operátor energie v kvantové mechanice, který ve většině případů odpovídá celkové energii soustavy. Jeho význam je dán spojitostí s popisem časového vývoje v kvantové mechanice, viz Schrödingerova rovnice. Dále pak tím, že možné hodnoty energie, kterých může nabýt systém popsaný hamiltoniánem H ^ {\displaystyle {\hat {H}}} , patří do jeho spektra.

Odvození klasického tvaru

Pro bodovou částici je její celková mechanická energie součtem kinetické a potenciální energie. Operátor kinetické energie získáme dosazením operátoru hybnosti ( p ^ = i {\displaystyle {\hat {\mathbf {p} }}=-i\hbar \nabla } ) do klasického vztahu T = 1 2 m v 2 = p 2 2 m {\displaystyle T={\frac {1}{2}}m\mathbf {v} ^{2}={\frac {\mathbf {p} ^{2}}{2m}}} . Hamiltonián pak můžeme zapisovat výhodně ve tvaru

H ^ = 2 2 m Δ + V , {\displaystyle {\hat {H}}=-{\frac {\hbar ^{2}}{2m}}\Delta +V\,,}

kde m {\displaystyle m} je hmotnost částice, Δ = 2 = ( 2 x 2 + 2 y 2 + 2 z 2 ) {\displaystyle \Delta =\nabla ^{2}=\left({\dfrac {\partial ^{2}}{\partial x^{2}}}+{\dfrac {\partial ^{2}}{\partial y^{2}}}+{\dfrac {\partial ^{2}}{\partial z^{2}}}\right)} je Laplaceův operátor a V = V ( r , t ) {\displaystyle V=V({\mathbf {r} },t)} je potenciální energie silového pole, v němž se částice pohybuje. Hamiltonián v této podobě je klíčovou součástí Schrödingerovy rovnice. Ta popisuje vývoj vlnové funkce v čase, který interpretujeme jako pohyb částice, jde tedy o kvantovou rovnici pohybu.

Spektrum

Spektrum Hamiltoniánu vyjadřuje možné hodnoty energie částice. Například pro elektron v elektrickém poli protonu známe průběh potenciální energie z Coulombova zákona. Hamiltonián má tedy tvar

H ^ = 2 2 m e Δ 1 4 π ε 0 e 2 r , {\displaystyle {\hat {H}}=-{\frac {\hbar ^{2}}{2m_{e}}}\Delta -{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r}}\,,}

kde m e {\displaystyle m_{e}} je hmotnost elektronu, e {\displaystyle e} je elektrický náboj elektronu, π {\displaystyle \pi } je Ludolfovo číslo, ε 0 {\displaystyle \varepsilon _{0}} je permitivita vakua a r {\displaystyle r} je vzdálenost od protonu. Spektrum tohoto operátoru dává možné energie

E n = 1 4 π ε 0 e 2 2 a B 1 n 2 , {\displaystyle E_{n}=-{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{2a_{B}}}{\frac {1}{n^{2}}}\,,}

kde a B {\displaystyle a_{B}} je tzv. Bohrův poloměr (0,53×10−10 m) a n {\displaystyle n} je kvantové číslo. Rozdíly mezi těmito hladinami přesně odpovídají pozorovanému absorpčnímu spektru nejjednoduššího prvku v přírodě - vodíku. Záporné znaménko energie odpovídá vázanému stavu - na ionizaci atomu vodíku v základním stavu je třeba dodat kladnou energii E1=2,179×10−18 J.

Relativistická verze

Schrödingerova rovnice s výše uvedeným výrazem pro Hamiltonián není invariantní vůči Lorentzově transformaci, takže je nesprávná z hlediska teorie relativity. V relativistické mechanice je výraz pro energii složitější, takže musí být modifikován i Hamiltonián. Jeden z možných přístupů k tomuto zpřesnění lze nalézt v hesle Diracova rovnice, kde je i relativisticky opravený výraz pro Hamiltonián.

H ^ = γ 0 m + j = 1 3 γ j p j , {\displaystyle {\hat {H}}=\,\gamma _{0}m+\sum _{j=1}^{3}\gamma _{j}p_{j}\,,}

kde p j {\displaystyle p_{j}} jsou souřadnice vektoru hybnosti a γ i {\displaystyle \gamma _{i}} jsou vhodně zvolené matice. V Diracově (standardní) reprezentaci jsou to matice

γ 0 = ( I 0 0 I ) , {\displaystyle \gamma ^{0}={\begin{pmatrix}I&0\\0&-I\end{pmatrix}}\,,}
γ i = ( 0 σ i σ i 0 ) . {\displaystyle \gamma ^{i}={\begin{pmatrix}0&{\sigma }_{i}\\-{\sigma }_{i}&0\end{pmatrix}}\,.}

σ i {\displaystyle {\sigma }_{i}} jsou přitom Pauliho matice a I {\displaystyle I} značí jednotkovou matici 2×2.

Komutování s jinými operátory

Související informace naleznete také v článku Komutátor (algebra).

Vodíkový hamiltonián (nebo hamiltonián vodíku podobného atomu, tzn. s jedním elektronem) uvedený výše komutuje s operátory kvadrátu momentu hybnosti L2 a každou jeho složkou. Jednotlivé složky momentu hybnosti ale nekomutují mezi sebou, proto je řešení atomů určeno třemi kvantovými čísly.

Víceelektronové atomy mají hamiltonián skládající se z několika jednoelektronových a dále pak z členů odpovídající vzájemné coulombické interakci mezi jednotlivými elektrony. Např. Lithium má hamiltonián

H ^ = ( 2 2 m e Δ 1 1 4 π ε 0 e 2 r 1 ) + ( 2 2 m e Δ 2 1 4 π ε 0 e 2 r 2 ) + ( 2 2 m e Δ 3 1 4 π ε 0 e 2 r 3 ) + {\displaystyle {\hat {H}}=\left(-{\frac {\hbar ^{2}}{2m_{e}}}\Delta _{1}-{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r_{1}}}\right)+\left(-{\frac {\hbar ^{2}}{2m_{e}}}\Delta _{2}-{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r_{2}}}\right)+\left(-{\frac {\hbar ^{2}}{2m_{e}}}\Delta _{3}-{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r_{3}}}\right)+}

+ 1 4 π ε 0 e 2 r 12 + 1 4 π ε 0 e 2 r 13 + 1 4 π ε 0 e 2 r 23 {\displaystyle +{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r_{12}}}+{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r_{13}}}+{\frac {1}{4\pi \varepsilon _{0}}}{\frac {e^{2}}{r_{23}}}}

S tímto hamiltoniánem komutují operátory orbitálního momentu hybnosti L = L 1 + L 2 + L 3 {\displaystyle L=L_{1}+L_{2}+L_{3}} (což plyne z vyjádření L = r × p {\displaystyle {\overrightarrow {L}}={\overrightarrow {r}}\times {\overrightarrow {p}}} a z toho, že r × n = 0 {\displaystyle {\overrightarrow {r}}\times {\overrightarrow {n}}={\overrightarrow {0}}} ) i L z = L z 1 + L z 2 + L z 3 {\displaystyle L_{z}=L_{z1}+L_{z2}+L_{z3}} , opět máme tedy tři kvantová čísla.

Dále Hamiltonián často komutuje s operátory spinů nebo prohození částic.

Literatura

  • HRIVŇÁK, DANIEL. DIFERENCIÁLNÍ OPERÁTORY VEKTOROVÉ ANALÝZY. [s.l.]: OSTRAVSKÁ UNIVERZITA, 2002. Dostupné online. 

Související články

Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • GND: 4072278-8
  • LCCN: sh85058562
  • NDL: 00562880
  • NLI: 987007548217205171