Filip VI. Španělský
Filip VI. | |
---|---|
král španělský | |
Král Filip VI. | |
Doba vlády | 19. června 2014 – dosud (9 let) |
Úplné jméno | Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y Grecia |
Tituly | Katolické Veličenstvo Král španělský |
Křest | 8. února 1968 |
Narození | 30. ledna 1968 (56 let) Madrid, Španělský stát Španělský stát |
Předchůdce | Juan Carlos I. |
Následník trůnu | Leonor, kněžna asturská |
Nástupce | Leonor Španělská |
Manželka | Letizia |
Potomci | Infantka Leonor Infantka Sofie |
Rod | Bourboni |
Dynastie | Bourbon-Anjou |
Otec | Juan Carlos I. |
Matka | Sofie Řecká |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Španělská královská rodina |
---|
Král Juan Carlos I. Rozšířená královská rodina Děti zesnulé vévodkyně z Badajozu:
Vévodkyně ze Sorie a Hernani
Vévodkyně vdova z Kalábrie |
z • d • e |
Filip VI. Španělský (někdy Felipe VI., španělsky Felipe VI de España, plným jménem Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y de Grecia; * 30. ledna 1968, Madrid) je španělský král z rodu anjouských Bourbonů. Dojmenován dne 19. června 2014, a to po abdikaci svého otce Juana Carlose I. v souladu s ústavním zákonem o abdikaci.[1] Se svou manželkou, královnou Letizií, mají dvě dcery, prvorozenou Leonoru, kněžnu asturskou, a druhorozenou Sofii.[2]
Vzdělání
Filip studoval na prestižních školách v Kanadě, USA (Georgetownské univerzitě ve Washingtonu D.C.) a ve Španělsku. Vojenského vzdělání se princi dostalo na Academia General Militar v Zaragoze, na Escuela Naval Militar v Marínu a na Academia General del Aire v San Javieru. Do svého jmenování králem měl hodnost podplukovníka generálního štábu armády, fregatního kapitána admiralitního štábu španělského námořnictva a podplukovníka generálního štábu vzdušných sil.[3] Od 19. června je vrchním velitelem španělské armády. Po ukončení období vojenského vzdělání začalo období jeho vzdělání civilního (vystudoval právo na Autonomní univerzitě v Madridu a dosáhl titulu „Master“ v oboru Mezinárodní vztahy na Edmund Walsh School of Foreign Service na Georgetownské univerzitě).
Nástup na královský trůn
Dne 19. června 2014 v Madridu složil slavnostní přísahu v parlamentu před zákonodárci obou komor (tzv. Generálních kortes, tzn. parlamentu a senátu) a představiteli dalších státních institucí. Během svého 25 minut dlouhého projevu se věnoval řadě aktuálních otázek, které trápí Španělsko, např. tématu ekonomické krize a nezaměstnanosti a zejména aktuálního problému s mírou nezaměstnanosti mladých lidí. Zdůraznil, že Španělsko je součástí Evropy, zároveň ovšem poukazoval i na nutnost národní integrity, avšak s prostorem pro individualitu každého jedince (nebo autonomních oblastí). Přislíbil, že jeho priority ve funkci krále budou směřovány k účasti na řešení těchto problémů. Zdůraznil to, že je na svou zemi a její historii hrdý a pyšný a zdůraznil důležitost této národní hrdosti u každého obyvatele. Jako důležité označil také určité sblížení královské koruny s obyvateli. Poděkoval svému otci, Janu Karlovi I., za téměř 40 let vlády, své matce, Sofii, za její práci, kterou pro zemi vykonala, ale i za její oddanost a věrnost králi. Závěrem také citoval větu z Don Quijota: „člověk není ničím víc než kterýkoliv jiný, nedokáže-li více než jiný“ (španělsky: "no es un hombre más que otro si no hace más que otro"). Svůj projev zakončil poděkováním, a to ve čtyřech jazycích: španělštině, katalánštině, baskičtině a galicijštině.[4]
Státnické povinnosti
Již jako korunní princ vykonával mnoho oficiálních zahraničních cest po celém světě a reprezentoval Španělské království. Současně také reprezentoval královskou rodinu ve městech po celém Španělsku a ukazoval se při španělských státních svátcích.
Manželství a děti
Po období Filipova staromládenectví a poměrně nestálého partnerského života 1. listopadu 2003 princ oznámil zasnoubení s novinářkou Letizií Ortiz Rocasolano, bývalou novinářkou CNN, se kterou se oženil 22. května 2004. Svatba se konala v Almudenské katedrále v Madridu.
Dne 31. října 2005 porodila princezna Letizia holčičku, Leonor, prvorozenou dědičku následníka trůnu a tehdy druhou v pořadí následnictví španělského trůnu (náležel jí titul infantka, nyní je již první v pořadí následnictví na trůn a náleží jí titul kněžna asturská). Dne 29. dubna 2007 se narodila druhá dcera, infantka Sofie, která se tak stala třetí v pořadí následnictví (nyní druhá v pořadí).
Po atentátech 11. března 2004 v Madridu se Filip společně se svými sestrami, infantkami Elenou a Cristinou, stali prvními členy španělské královské rodiny, kteří se zúčastnili manifestace.
Kromě svých státnických povinností předsedal jako kníže z Asturie také některým benefičním organizacím, především pak těm, které nesou jeho jméno: Nadace knížete asturského a Nadace knížete z Gerony.[5]
Dne 2. června 2014 jeho otec oznámil, že abdikuje z funkce španělského krále a za svého nástupce určil právě Filipa. Ten se funkce krále ujal dne 19. června 2014.
Účast na olympiádě v Barceloně
Na letní olympiádě v Barceloně v roce 1992 byl vlajkonošem španělského olympijského výboru a sám se aktivně zúčastnil. Umístil se na šesté pozici ve třídě soling v jachtingu a obdržel olympijský diplom.
Tituly, oslovení a vyznamenání
Španělská ústava z roku 1978 v článku II, odst. 56, paragrafu 2 vyhrazuje titul „španělského krále“ osobě panovníka.[6] Ten je jako panovník oprávněn užívat i další čestné tituly a hodnosti, které se obvykle vztahují k historickým územním entitám, tradičně spojeným se španělskou korunou:[7]
- král španělský, kastilský, leónský, aragonský, obojí Sicílie (tj. neapolský a sicilský), jeruzalémský, navarrský, granadský, toledský, valencijský, galicijský, mallorský, sevillský, sardinský, córdobský, korsický, murcijský, menorský, jaénský, algarvský, algecirský, gibraltarský, Kanárských ostrovů, východo- a západoindický a Atlantských ostrovů.
(španělsky: Rey de España, de Castilla, de León, de Aragón, de las Dos Sicilias (referido a Nápoles y Sicilia), de Jerusalén, de Navarra, de Granada, de Toledo, de Valencia, de Galicia, de Mallorca, de Sevilla, de Cerdeña, de Córdoba, de Córcega, de Murcia, de Menorca, de Jaén, de los Algarves, de Algeciras, de Gibraltar, de las Islas Canarias, de las Indias Orientales y Occidentales y de las Islas y Tierra Firme del Mar Océano).
- arcivévoda rakouský (Archiduque de Austria);
- vévoda burgundský, brabantský, milánský, aténský a neopatrijský. (Duque de Borgoña, Brabante, Milán, Atenas y Neopatria).
- hrabě habsburský, flanderský, tyrolský, rousillonský a barcelonský, (španělsky: Conde de Habsburgo, Flandes, el Tirol, el Rosellón y Barcelona).
- svobodný pán biskajský a molinský, (španělsky: Señor de Vizcaya y Molina).
- etc.[pozn. 1]
Jako španělský král je i nejvyšším představitelem řady španělských rytířských a heraldických řádů:
- nejvyšší velmistr slavného Řádu zlatého rouna
- velmistr královského a vznešeného Řádu Karla III.
- velmistr Řádu Isabely Katolické
- velmistr Vojenského řádu sv. Hermenegilda
- velmistr Vojenského řádu sv. Ferdinanda
- velmistr vojenských řádů Monteských, Alcántarských, Calatravských a Svatojakubských rytířů, jakož i dalších menších vojenských řádů a vyznamenání Španělského království.
Rodokmen
Filip VI. je vnukem řeckého krále Pavla I. a prapravnukem německého císaře Viléma II. Mezi jeho předky patří také britská královna Viktorie, římský císař a český král Leopold II., francouzský král Ludvík Filip, ruský car Mikuláš I., dánský král Kristián IX. a král Obojí Sicílie Ferdinand II.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Vzhledem k velkému množství titulů spojených se španělskou monarchií, vyjmenovávají se pouze ty nejvýznamnější, a poté je výčet zakončen výrazem «etc.» nebo «&c.». Ty se odvolávají na podružné nebo zaniklé tituly. Těmi jsou: král uherský, dalmatský a chorvatský, vévoda limburský, lotrinský, lucemburský, gelderský, štýrský, kraňský, korutanský a württemberský, lankrabě alsaský, vévoda švábský, falckrabě burgudský, hrabě z Artois, henagvský, namurský, goricijský, feretský a kyburský, markýz oristánský a goceanský, markrabě Svaté říše římské a burgauský, svobodný pán salinský, mechelenský, slovinské marky, pordenonský a tripolský.
(Ve španělštině: Rey de Hungría, Dalmacia y Croacia, Duque de Limburgo, Lotaringia, Luxemburgo, Güeldres, Estiria, Carniola, Carintia y Wurtemberg, Landgrave de Alsacia, Príncipe de Suabia, Conde Palatino de Borgoña, Conde de Artois, Hainaut, Namur, Gorizia, Ferrete y Kyburgo, Marqués de Oristán y Gociano, Margrave del Sacro Imperio Romano y Burgau, Señor de Salins, Malinas, la Marca Eslovena, Pordenone y Trípoli.)
Reference
- ↑ Španělsko má nového krále, ceremonie je mimořádně úsporná.. Novinky.cz [online]. Borgis, 19. červen 2014.
- ↑ Biografía de Su Majestad el Rey [online]. Madrid, Španělsko: rev. 2014-06-19. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Noticia de los ascensos de Felipe de Borbón.
- ↑ Filip VI. Španělský. Mensaje de Su Majestad el Rey en su Proclamación ante las Cortes Generales [online]. Madrid, Španělsko: 2014-06-19. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Constitución de la 'Fundación Príncipe de Girona', www.casareal.es
- ↑ Španělská ústava - TÍTULO II - De la Corona - articulo 56 [online]. Vláda Španělska [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Royal Styles - Spain [online]. www.heraldica.org [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip VI. Španělský na Wikimedia Commons
- Filip VI. Španělský v databázi Olympedia (anglicky)
Předchůdce: Juan Carlos I. | Španělský král 2014 | Nástupce: |
Španělští králové | |
---|---|
Karel V. (1516–1556) • Filip II. (1556–1598) • Filip III. (1598–1621) • Filip IV. (1621–1665) • Karel II. (1665–1700) • Filip V. (1700–1724) • Ludvík I. (1724) • Filip V. (1724–1746) • Ferdinand VI. (1746–1759) • Karel III. (1759–1788) • Karel IV. (1788–1808) • Ferdinand VII. (1808) • Josef Bonaparte (1808–1813) • Ferdinand VII. (1813–1833) • Isabela II. (1833–1868) • Amadeus I. (1870–1873) • První republika (1873–1874) • Alfons XII. (1874–1885) • Alfons XIII. (1886–1931) • Druhá republika (1931–1939) • Frankův režim (1939–1975) • Juan Carlos I. (1975–2014) • Filip VI. (od 2014) |
Španělští infanti | |
---|---|
1. generace | |
2. generace | |
3. generace | |
4. generace | |
5. generace | |
6. generace | |
7. generace | |
8. generace | |
9. generace | |
10. generace | |
11. generace | |
12. generace | |
13. generace | |
14. generace | |
15. generace | |
16. generace | |
*1 titul udělený královským dekretem |
Hlavy členských států Evropské unie | |
---|---|
Filip (Belgie) • Rumen Radev (Bulharsko) • Petr Pavel (Česko) • Frederik X. (Dánsko) • Alar Karis (Estonsko) • Alexander Stubb (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Zoran Milanović (Chorvatsko) • Michael D. Higgins (Irsko) • Sergio Mattarella (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Edgars Rinkēvičs (Lotyšsko) • Jindřich I. (Lucembursko) • Tamás Sulyok (Maďarsko) • George Vella (Malta) • Frank-Walter Steinmeier (Německo) • Vilém Alexandr (Nizozemsko) • Andrzej Duda (Polsko) • Marcelo Rebelo de Sousa (Portugalsko) • Alexander Van der Bellen (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Katerina Sakellaropulosová (Řecko) • Zuzana Čaputová (Slovensko) • Nataša Pircová Musarová (Slovinsko) • Filip VI. (Španělsko) • Karel XVI. Gustav (Švédsko) |
Současní panovníci suverénních států | |
---|---|
Afrika | |
Ameriky | |
Asie | |
Evropa | |
Oceánie | |
* Viz též: Současní dědicové suverénních monarchií |
Členové španělského řádu zlatého rouna | ||
---|---|---|
Velmistr |
| |
Rytíři | | |
Poznámka: V závorkách rok, kdy byl uveden do Řádu |