Erik VI. Dánský
Erik VI. Dánský | |
---|---|
Narození | 1274 Dánsko |
Úmrtí | 13. listopadu 1319 (ve věku 44–45 let) Roskilde |
Místo pohřbení | Kostel svatého Benedikta z Nursie |
Povolání | panovník |
Nábož. vyznání | křesťanství |
Choť | Ingeborg Švédská (od 1296)[1] |
Děti | Valdemar Eriksson[2] Erik Eriksson[2] Magnus Eriksson[2] |
Rodiče | Erik V. Dánský a Anežka Braniborská |
Rod | Estridsenové |
Příbuzní | Markéta Dánská, Richenza Dánská, Kryštof II. Dánský a Jan III. Holštýnský (sourozenci) |
Funkce | dánský král (1286–1319) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Erik VI. Dánský, Erik Menved (1274 – 13. listopadu 1319) byl dánský král v letech 1286–1319.
Biografie
Původ, mládí
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí dánského krále Erika Klippinga a jeho manželky Anežky Braniborské. Erik Menved se stal králem v roce 1286, když jeho otec zemřel, pravděpodobně jsa zavražděn. Protože Erikovi bylo v té době teprve dvanáct let, byl krátce jeho poručníkem Valdemar IV. Šlesvický (jemuž Erik vděčil za svou svobodu) a poté převzala vládu jeho matka jako regentka, jež se v roce 1293 podruhé vdala.
Vláda
Velmoži, kteří byli obviněni ze smrti Erikova otce (vražda však nikdy nebyla s jistotou objasněna), uprchli do Norska, odkud začali s pomocí norského krále Erika II. Magnussona s nájezdy na dánské pobřeží. Zakrátko se k nim připojil mladší králův bratr Kryštof. Situace se zhoršila ještě více, když se jejich matka v roce 1293 znovu provdala za holštýnského hraběte Gerharda II. Slepého (1252/54–1312) a když se Erik dostal do vážného konfliktu s církví (nezdařený pokus o uvěznění arcibiskupa Jense Granda, prohraný proces králi vytknutý papežem Bonifácem VIII. a nakonec uvalení interdiktu na Dánsko). V roce 1302 se konal papežský soud ve Vatikáně. De facto Erik dosáhl vítězství - byl sice nucen zaplatit vysokou pokutu za uvěznění Jense Granda, ten však byl zbaven funkce arcibiskupa Dánska.
V prvních letech 14. století se Erik angažoval v politice v severním Německu (chtěje podobně jako dříve král Valdemar II. rozšířit dánské panství jižním směrem). Prostřednioctvím spojenectví s německými knížaty, především vévody meklenburského, se stal formálním vládcem řady hanzovních měst, bojujících s Braniborskem a jinými drobnými panstvími. Braniborský panovník Albrecht I. odstoupil Erikovi všechna území severně řeky Labe.
V druhé dekádě 14. století se situace obrátila. Konflikty skončily v roce 1316, kdy finančně zruinovaný král musel na své další ambice rezignovat. V roce 1313 se král vzdal všech královských majetků v jižním Jutsku. V letech 1315–1317 postihla zemi opakovaně neúroda. Pokladna byla prázdná, ale nebylo z čeho navýšit daně. Mince ražená králem byla bezcenná a zadlužení bylo tak obrovské, že Erik musel v roce 1317 na tři roky přenechat ostrov Fyn Gerhardovi II. Než zemřel, zastavil také Skåne. Poslední ranou dánské hrdosti bylo vítězství vévody Jindřicha Meklenburského nad dánskými jednotkami v bitvě u Rostocku.
Erikovi Menvedovi nepřálo štěstí ani na jiných frontách. Jeho angažování se v politice Švédska (podpora krále Birgera Magnussona, nejstaršího bratra jeho manželky Ingeborg Švédské) vedlo ke spojení Švédska s Norskem (které byly sjednoceny v roce 1319 pod žezlem Magnuse II. Erikssona) proti Dánsku.
Manželství a potomci
V roce 1296 se v Helsingborgu oženil se švédskou princeznou Ingeborg, dcerou švédského krále Magnuse Ladulåse a jeho manželky královny Helvig Holštýnské († 1324); z dynastických důvodů byli spolu zasnoubeni již jako děti. Písemné prameny vyzdvihují její krásu, půvab a něžnost. Dispens potřebný k uzavření manželství však byl udělen až v roce 1297 kvůli konfliktu mezi jejím manželem a arcibiskupem Jensem Grandem. V roce 1298 se Erikova sestra Markéta provdala za nejstaršího bratra Ingeborg, švédského krále Birgera Magnussona.
Z manželství se narodilo osm dětí (některé prameny uvádějí čtrnáct). Většinou však šlo o potraty a ostatní děti zemřely buď záhy po porodu nebo zemřely v útlém věku. Informace se zachovaly pouze o následujících potomcích:
- Erik (zemřel jako dítě);
- Magnus (zemřel jako dítě);
- Valdemar (zemřel jako dítě);
- syn (*/† 1318; podle tradice zemřel po pádu z matčina náručí při jeho představení na veřejnosti)
V roce 1318 přivedla Ingeborg na svět poslední dítě - syna, který se narodil živý a životaschopný. Ukazovala ho veřejnosti jedouc na voze, dítě jí však vyklouzlo z náručí, při pádu si zlomilo vaz a zemřelo. Poté se žalem zdrcená královna uchýlila do kláštera klarisek v Roskilde, kde o rok později zemřela; není jasné, zda to bylo její vlastní rozhodnutí nebo příkaz králův, který jí kladl za vinu synovu smrt.
Smrt
Erik Menved zemřel 13. listopadu roku 1319, nezanechav dědice. Pochován byl v kostele sv. Benedikta v Ringstedu po boku své manželky, jež zemřela pouhé tři měsíce před ním. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr Kryštof.
Původ přízviska
Lidový výklad spočívá v tom, že jde o zkrácení jeho oblíbené kletby „ved alle hellige mænd“ (zaklínám se všemi svatými, u všech svatých). Podle jiného výkladu přezdívka pochází ze starodánského slova „menvett“ (výraz pro ptáka nesoucího špatné znamení).
Odkaz
Tradičně se doba vlády Erika Menveda považuje za jedno z nemnoha světlých období dánských dějin toho času. Jeho snaha o vznik velkého Dánska je opěvána v dánské romantické literatuře; jeho vojenská politika přinesla značný rozmach království, nakonec však měla za následek oslabení druhdy silné monarchie. Přes své ambice vybudovat velké, mocné Dánsko zanechal Erik Menved v okamžiku své smrti zemi zruinovanou, roztříštěnou a zadluženou.
Vývod z předků
Předkové | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Erik VI. Dánský na Wikimedia Commons
- http://www.thepeerage.com/p10551.htm#i105506
- https://runeberg.org/dbl/4/0549.html
Dánští panovníci | ||
---|---|---|
Předchůdce: Erik Klipping | 1286–1319 Erik VI. Dánský | Nástupce: Kryštof II. Dánský |
Dánští králové | ||
---|---|---|
Vikinští králové (c. 934–1047) | ||
Estridsenové (1047–1157) | ||
Valdemarové (1157–1375) | Valdemar I. • Knut VI. • Valdemar II. • Erik IV. • Abel • Kryštof I. • Erik VI. • Kryštof II. • Valdemar III. • Valdemar IV. | |
Folkungové (1376–1387) | ||
Valdemarové (1387–1412) | Markéta I.1,2 | |
Greifenové (1412–1439) | Erik VII.1,2 | |
Wittelsbachové (1440–1448) | ||
Oldenburkové (1448–1863) | Kristián I.1,2 • Jan I.1,2 • Kristián II.1,2 • Frederik I.1,2 • Kristián III.1 • Frederik II.1 • Kristián IV.1 • Frederik III.1 • Kristián V.1 • Frederik IV.1 • Kristián VI.1 • Kristián VII.1 • Kristián VIII.1 • Frederik VII. | |
Glücksburkové (od 1863) | ||
1 také král norský, 2 také král švédský, 3 také král anglický, 4 také král islandský |